Český znakový jazyk je mateřský jazyk neslyšících, který má svou vlastní strukturu a gramatiku. Neopírá se o zvuk a je vnímán zrakem. Je tvořen tvary rukou, jejich postavením a pohybem, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Je základním komunikačním prostředkem neslyšících. Znakový jazyk má svůj vývoj a vychází z kultury dané země. Není mezinárodní.
Neslyšící nežijí v izolaci, ale ve slyšící společnosti, tzn. jsou v kontaktu s češtinou. Český jazyk je však pro ně jazykem cizím, proto nerozumí plně psanému textu. Skutečnost, že se mluvený jazyk opírá o zvuk a je vnímán sluchem, neslyšící značně limituje v dokonalém osvojení jeho písemné formy.
